Minulost:

Malý, opuštěný chlapec v dětském domově. Tak začíná jeho příběh. Na rodiče si nepamatuje, vlastně ani nechce. Vyrůstal v domově, co si pamatuje a paní co ho našla řekla, že jeho rodiče znala. Nebyli to žádní svatouškové. Mladí a zbrklí, ještě na škole a život v troskách. Předali ho přímo ženě, která byla na nějaký čas, skoro jako jeho matka. Pak ale přišli král s královnou, jen se podívat na ta nebohá dítka. Královna zahlédla malého Daemona, jak hraje na rozladěné a staré piáno a hned si ho zamilovala. Král s královnou si ho adoptovali a tak dostal tu nejlepší péči, lásku, tituly a šanci na nový začátek. S jeho starším bratrem, korunním princem Norska byli nerozluční, jak ale čas plynul, oba měli moc povinností. Do teď jsou dobrými přáteli. Když bylo Daemonovi patnáct let, dostal se do potyčky s jedním chlapcem z velice nízké kasty. Byl chudý, kapsy prázdné, ale srdce plné nenávisti a hněvu vůči královské rodině. On byl sám, tajně se potuloval mimo pozemek královského paláce a chlapec, bylo mu asi přináct, na něj začal pokřikovat. Daemon ho ignoroval, ale chlapec popadl kosu a rozmáchl se po něm. Princ toho dne málem umřel, ale naštěstí přežil a teď má jen vzpomínku v podobě obrovské jizvy. Čas znovu plynul a jeho bratrovi se narodila dcera. Nic zvláštního, ale Daemon s ní byl pořád. Četl jí pohádky, učil jí chlapecké věci a občas ji bral i na ryby, nebo na lov. Teď je z ní žena a i on to moc dobře ví. Zamiloval se do ni a když se rozhodla jet do zahraničí, neváhal a nabídl se jako její opatrovník a strážce. Ale vraťme se o pár let zpátky, kdy Daemon našel dračí vejce. Byl zrovna ve své chalupě v lese, když mu došli bylinky. Šel tedy na místo, kde věděl, že rostou s tam byl mrtvý drak. Do teď neví, proč byl drak mrtvý, nebo proč byl zrovna tam, ale když zkoumal okolí, nedaleko od těla v kolébce z listí a větví, připomínající ptačí hnízdo asi tisíckrát větší, bylo vejce. Vzal si ho, vylíhlo se a byl tam drak.