Selection - Your Fate
Evangeline Russo
Rasa: Morbus
Kasta: 3.
Provincie: Bonita
Zaměstnání: knihovnice
Věk: 20 let
Výška: 160 cm
Váha: 55 kg
FC: Bruna Marquezine
Hráč: Kika#5452
Zajímavosti:
-
ve svém bytě má jeden pokoj zařízený jako knihovnu
-
jako malá chtěla být módní návrhářkou, takže byste nikdy neuspěli s nějakým časopisem pro malé děti, vlastně to je stále její sen
-
sbírá figurky ze seriálů a filmů a mušle
-
od rodiny si nechává říkat Angie, protože Evangeline jí místy leze krkem
-
nesnáší hluk
-
miluje psy, kočky jí nesnesou a ona zase nesnese je
-
po těle má několik tetování = od srdíčka na prstu, menšího křížku na žebrech po souhvězdí štíra na kotníku
-
spousta lidí by to do ní neřeklo, ale boxuje -
-
není nadaná na hraní na hudební nástroje, ale umí kreslit
-
narodila se v Bonitě, takže má trochu přízvuk
Charakteristika:
Evangeline Russo na okolí působí jako obyčejná dívka. Nevyčnívá z davu, nemá žádné tesáky, nemění se na vlka, nejezdí na dracích, nekouzlí a tak podobně. Evangeline svou rasu tají, nechce totiž být zneužívána pro svou moc. Narodila se jako morbus, dokáže lidi zbavit bolesti. Rodiče jí poradili, aby to držela v tajnosti, nechtěli, aby jejich nejstarší dcera k někomu až moc přilnula a trpěla za dotyčného, nicméně více se báli toho, že se do někoho zamiluje a ten dotyčný zemře, což by mělo podobný dopad i na ní. Tomu samozřejmě nemůže zabránit nikdo, dost možná ani ona sama. Proto vás asi ani nepřekvapí fakt, že je introvert a samotář, který drtivou většinu svého času tráví ve své práci - knihovně, u sebe doma a nebo u boxovacího pytle, kde ze sebe vybíjí frustraci a další negativní emoce. Samozřejmě z ní není nějaký psychopat, který kolem sebe ostatní nesnese, to vůbec ne, jen má ráda svůj klid. Prvně si vás tak nějak prohlíží, ale ne v tom děsivém slova smyslu. Jenom potřebuje, abyste udělali ten první krok. Má to štěstí, že dokáže druhé hodně rychle a úspěšně odhadnout, ale stejně jí to nedodá tu odvahu k tomu oslovit vás jako první. Měla to tak už od mala, naivně si myslela, že se toho v dospělosti zbaví, ale vůbec. Angie působí ako klidná, harmonická a usměvavá dívka. Nedělá problémy, nestojí o ně. A tomu taky tak je. Přichází a odchází s úsměvem na tváři. Ještě se nestalo, že by byla bezdůvodně nepříjemná. I když má špatnou náladu nebo neměla zrovna ideální ráno, tak si to na nikom nevybíjí. Mezi její velkou přednost patří empatie, empatičtější osobu byste nenašli. Vyslechne si vás, poradí vám a byť na objímání není, tak vás prostě obejme a jenom tam tak je. Zasměje se blbému vtipu, aby si dotyčný nepřipadal blbě, případně se o něco podobného pokusí, aby nedošlo k trapnému tichu. Ráda se baví, smích by podle ní měl být lék na všechno. Nicméně nikdo není dokonalý a rozhodně ani ona není dokonalá. Je dost panovačná a tvrdohlavá. Je zvyklá pracovat většinou sama a nemá ráda, když jí někdo kecá do toho, co dělá. Nemá ráda, když jí někdo radí. Od rodičů to ještě snese, ale i tak se přestěhovala do svého, když jí bylo sedmnáct, protože si myslela, že všechno ví nejlépe a potřebovala hned žít dospělácký život, protože jí 'dětský' nebavil. Je pravda, že nebývá nepříjemná, ale zase se celkem rychle urazí. Pokud je hodně naštvaná a vypadá to, že rozhovor se schyluje k hádce, tak se tedy pohádá, no potom se urazí, dlouho s vámi nepromluví a nejhůře to skončí tak, že vás bude ignorovat. A když Angie ignoruje, tak vážně ignoruje, jako kdybyste neexistovali. Samozřejmě jako každá dívka, chce zažít lásku. Chce se zamilovat, chce zažít ty scény z romantických filmů, na které tak ráda kouká. Je tím typem, který by si mohl vybírat, nicméně ona chce, aby si někdo vybral jí. Možná se jí to splní v selekci a možná taky ne.
Minulost:
Frederick Russo byl bláznivě zamilovaný do barmanky Emmy Atkins, zatímco studoval pedagogiku. Netrvalo dlouho a mezi nimi přeskočila jiskra. Jeho rodiče byli výrazně proti, i když se říká, že v Bonitě si lidé pomáhají bez rozdílu na kasty. Jeho otec byl lovec a už tak mezi sebou měli špatný vztah, takže po svatbě těch dvou se přestali bavit. Emma se svýmu rodiči ztratila kontakt už dávno. Jediné štěstí ti dva měli, že měli jeden druhého a oba dva byli smrtky. Vzali se, nicméně počít dítě jim trvalo dost dlouho. Emma potratila a několikrát se dítě narodilo mrtvé. Když Emmě bylo třicet, tak se narodila Evangeline. Její rodiče by jí snesli modré z nebe, nicméně jí chtěli ochránit před vším, co by jí mohlo ublížit a v tomhle případě i před ní samotnou. V dětství neměla moc přátel, možná tak tři, kteří jí bohatě stačili. Své kamarádky vždycky měla moc ráda, vážila si jich. I její rodiče byli rádi, že není antisociál, i když by možná za to byli raději. Mia byla její nejlepší kamarádka a zrovna si procházela těžším obdobím, její rodiče se rozváděli. Evangeline tehdy bylo deset. Nevěděla, že jí tím zbavila bolesti, ale v tu chvíli myslela, že se asi zblázní. Od té doby se více stáhla do sebe a základní školu tak nějak přežila. Už od mala milovala knížky, takže měla jasno. Její matka už znova otěhotnět nemohla, tak si dítě adoptovali. Evangeline nedělala rozdíl mezi vlastím sourozencem a 'adoptovaným'. Brala jí jako svou mladší sestru. Bylo jí patnáct, když si jí přivedli domů a hned si Amandu oblíbila. Ráda se o ní starala, ráda jí četla, ráda si s ní hrála. Nicméně v té době se už projevila ta její panovačnost. Chtěla se víc bavit a nezajímaly jí moc pravidla, která doma byla. Puberta. Za rok se však vzpamatovala, nestála o problémy a popularita ve škole jí za to taky nestála. V sedmnácti se odstěhovala do svého. Chtěla rodiče přesvědčit, že se o sebe dokáže postarat sama. Měla našetřené peníze a nakonec si pořídila snad ten nejmenší byt, co existoval. Studovala a chodila do práce, všechno si zařizovala sama. Když dostudovala, tak nastoupila rovnou do práce v knihovně, i když jako malá snila o tom, že bude módní návrhářka. Jenže její kasta jí to neumožňovala. V jejím bytě přeci jen něco chybělo. Mazlíček. Vždy měla slabost pro opuštěné tvorečky, takže když jednoho dne šla po ulici, tak u kontejnerů slyšela takové kňučení. Štěně. Samozřejmě, že si ho vzala! Marco se stal jejím věrným čtyřnohým kamarádem. Ve svých dvaceti se rozhodla přihlásit do selekce. Nebylo to z donucení, nebylo to pod nátlakem ani z hecu. Ona prostě chtěla. Láska je přeci jen něco, co si zaslouží zažít každý, dokonce někdo jako ona, kdo si myslí, že je samota mnohdy lepší. Byla zamilovaná, randila, ale nakonec to nikdy nebylo to 'ono'.