Minulost:

Narodila se páru, který to v životě nikdy neměl jednoduché. Nenávist jednoho svého rodiče to pravděpodobně byl i důvod co je nakonec spojilo dohromady. Nenávist, útěk od rodičů a nikdy je už nekontaktovat tak to vyřešili manželé Dawson, kteří utekli z Panamy až do Angeles, kde započal jejich řádný život. Netrvalo dlouho a Olivia Dawson zjistila, že je těhotná, upřímně dítě nikdy neplánovali, protože si byli jistý, že počít ho nebude nikdy jednoduché, když jak ona i její manžel jsou rasou smrtky. Překvapilo je to a upřímně uvažovali i o potratu, protože dítě si nepřáli a vůbec mu nepřáli život tím čím bude. Rozhodla ale větší síla. Osud, protože když Olivia šla na potrat doktor, který měl zákrok provést umřel. Manželé se tak rozhodli dítě nechat a díky tomu na svět přišla malá roztomilá holčička s oči, které uchvátí každého Stephanie Dawson, první a jediné dítě v této rodině. Stala se štěstím rodičů, jejich čistá duše a také jejich největší hrůza, pokud uvidí její čas, který jí v životě zbývá. Stephanie vyrůstala více v ústraní, protože rodiče nechtěli svou dceru někam pustit pro její bezpečí, chtěli ať má příjemné dětství a nemusí čelit ničemu. Doufali, že se tak Steph stane samotářkou a nikdy nebude ostatní moc vyhledávat, ale díky této asocializaci Steph měla jiný názor. Čím starší byla, tím těžší jí byli udržet doma, protože potřebovala přímo prozkoumat celé město, najít si své sny, své strachy a taky objevit své schopnosti. Díky, výchově rodičů je trochu jiná, trochu takové tornádo, které přijde a odejde. Pomalu a jistě zjišťovala jaké je to cítit něčí bolest a místo toho, aby utekla od světa se spíše rozhodla do něj pořádně vstoupit. Přihlásila se na akademii, na oficiální zaměření paramedika, které vystudovala úspěšně a vrhla se tak do života záchranářky. Rodiče jí to dlouze rozmlouvali, protože se jim nelíbilo, že jejich dcera bude jezdit k požárům, úrazům a zachraňovat životy ale také sledovat jak lidé umírají v bolesti, všechno to bude moc cítit, protože ještě neuměla své schopnosti ovládat a zároveň její srdce je tak velké, že klidně bude cítit ostatních bolest, když bude vědět, že jim to pomůže. Nastoupila tak do hasičské stanice k záchranářům. První výjezdy pro ní nebyli vůbec jednoduché ale zvládala to všechno. Měla k sobě oporu a to svou kolegyni Bellu, hodně rychle si na sebe zvykly a staly se z nich nejlepší kamarádky. Zachraňovaly život obětím požáru, které zakládali rebelové ale i lidem, kteří volaly pohotovost. Jeden jejich výjezd byl za chlapem, tento výjezd nedopadl dobře, protože si před Steph a Bellou vystřelil mozek z hlavy, obě je to ocáklo jeho krví a Steph cítila všechno co bylo před tím. Nedokázala se hnout z místa, už tak ten okamžik nebyl krásný pro oči ale ještě k tomu vědět všechnu jeho bolest? Otřáslo to s ní, pár dní před sebou měla ještě všechno než se rozhodla to zapít. Zapít vším alkoholem, který jenom dokáže pozřít dokud jí nebudou muset pumpovat žaludek a to se také stalo. Skončila na pohotovosti s vypumpovaným žaludkem od té doby, bylo vše v pohodě, dostala se z toho psychicky a také se naučila odmítat cítit cizí bolest. Díky, tomuto incidentu si našla zálibu ve zbraní a boxu, pomáhalo jí to tak odejít trochu od reality, zaobalit se do sebe a nevnímat nic jiného než jenom sebe a své pocity. Moc volného času mimo práci zrovna neměla, protože si dodělávala různé další kurzy, vzdělání ve zdravotnictví ať může dělat některé zákroky i na místě a není za to stíhaná tím, že nemá pravomoc to dělat. Přesto si našla ale ještě čas na své další koníčky jako plavání a focení, které jí dělalo radost, zachytávat okamžiky svého ale i ostatních životů. Její život pokračoval jak po másle a nikdo ani neměl tušení, že není zrovna obyčejný člověk, brali jí jako obyčejnou ženu, kterou občas spíše musí chránit, protože je křehká, co se týče schopností, jinak její okolí vědělo, že je silná. Pociťování bolesti není snadný úkol, je to spíše prokletí, když jej nemůžete odmítnout, protože dotyčného milujete. To se stalo Stephanie, jeden výjezd, jedna střelba od rebelů a Belle umírala, její nejlepší kamarádka, její parťačka, držela jí prsty na ráně, snažila se zastavit krvácení, nastartovat opět její srdce ale už na všechno bylo pozdě, ztrácela až moc krve a nepřežila by ani cestu do nemocnice. Seděla nad ní, pomáhala a přitom nevědomky, kvůli jejich vztahu na sebe vzala její bolest, násobilo se to, cítila, že roztrhané játra na drť má ona, že její plíce přestávají fungovat, klepala se jakou zimu cítila, všechno až do posledního momentu, do posledního dechu Belle, v tu chvíli odešel i kousek ze Steph, měla pocit, že na místě umře spolu s ní ale nestalo se. Asi to bylo tím, že šlo o kamarádskou lásku, kamarádský vztah ale přesto její kus duše odešel také. Necítila se úplná, na tři měsíce se stáhla do sebe, stáhla se do svého nového bytu, ze kterého ani nevycházela. Zůstala v pokoji a nepustila k sobě ani rodiče, ani své přátelé, potřebovala čas to zpracovat, protože bolest Belle cítila ještě dlouhou dobu, nechtěla jí opustit. Utápěla se sama v sobě dokud to nepřešlo, nepřekonala to, což se stalo po třech měsících. Zvládla to, neporazilo jí to na kolena, v tu chvíli měla rozhovor s rodiči, že pro její rasu je běžné být samotářská, nechtít být s ostatními a všechno cítit, že je v pořádku být od všeho ale Steph to nehodlala přijmout. Věděla, že je to lepší ale také nechtěla přijít o pocity jaké to je být s kamarády, zábava, jaké je pomáhat lidem, cítit pocity štěstí ze života. Brala věci pozitivně, i ty které bohužel nebyly. Po tomto rozhovoru změnila pohled na svět, rozhodla se život brát v tom dobrém a nesoustředit se na to zlé, neutápět se v tom zlém, což pro ní znamenalo neutápět se v bolestech ostatních a začit svojí schopnost brát trochu jako dar, dar kterým může pomoc, když uvidí, že někdo trpí víc než je možné zvládat. Vrátila se zpátky do svého života. Jelikož je takové tornádo, které se jenom nevzdá rozhodla se trochu tornáda vznést i do paláce, tím že se přihlásila do selekce.