Minulost:

Když se Esme narodila, přivítali ji nejen její rodiče, ale už i starší bratr a sestra. S tou nutno říct měla od začátku krásný vztah. Esme se naučila lézt a chodit v brzkém věku a její rodiče sami říkají, že to muselo být kvůli její sestře, kterou tam moc zbožňovala. Navzájem si vždy kryly záda. Stejně tak to měla se svým starším bratrem, který je tedy starší o hodně. I tak ho ale zbožňovala vždycky stejně jako svou sestru. Úžasní rodiče, ještě lepší sourozenci.. Její dětství bylo prakticky dokonalé. Až na pár lidí, kteří se jí báli kvůli tomu, že je siréna. Se svou rasou bojovala vždycky. Není si jistá, jestli ji zbožňuje a nebo nenávidí. Hlavně během školních let si z ní kvůli tomu ostatní děti často utahovali. Schválně se jí vyhýbali a ona se cítila během té doby odstrčená. Aspoň tedy měla svoji sestru. Jak čas plynul, postupně se ale i dvě sestry odcizovaly. Noví přátelé, nové koníčky.. V životě to tak chodí. Neznamená to však, že by byly nepřítelkyně, to ne. Pořád se mají rády, jen spolu tráví méně času. Kromě nových zálib je ale rozdělila ještě jedna věc. Asi tři roky zpátky dostala Esme možnost studovat ve Francii. Vždycky milovala jejich jazyk a chtěla se tam podívat, tak je logické, že to přijala. Ze začátku měla trochu strach a stejně její rodiče, protože když tam odjížděla, ani nebyla plnoletá. Nicméně pár let předtím se tam už odstěhoval její strýc z matčiny strany, kvůli výhodné práci. Předtím byl guvernérem v Illey, ale každý občas zatouží po změně a teď pracoval taky u dvora. Měla tam tedy rodinu, u které mohla zůstat. Během toho pobytu zdokonalila svoji úroveň cizího jazyka, začala studovat školu a dokonce ji i dokončila s předstihem, protože zvládla zkoušky dříve. A také díky právě strýci zjistila, co chce dělat v budoucnu. Párkrát s ním byla na nějakých schůzkách a v posledních měsících i na pár za něj zaskočila. Nikdy nebyla jako svoje máma, že by chtěla být strážkyní, spíše byla po tátovi. Začala mít ráda papírování, uzavírání dohod, zajišťování pochůzek.. Zkrátka tuhle práci s lidmi, které taky ona umí zvládat. Za ta léta se do Illey nepodívala. Měla spoustu věcí na práci, ve škole neměla tolik volna, aby mělo smysl letět přes půl světa jen kvůli třeba týdnu stráveném doma, během kterého by si musela zvyknout zase na nový časový posun a další věci. A kdyby tam letěla třeba přes letní prázdniny, bála se, že by už pak nesebrala zase odvahu někam sama odletět a dodělat školu, takže by ta snaha tam byla k ničemu. Tak s nimi udržovala kontakt častými hovory, zprávami a nebo skrz pohledy, které jim posílala. Školu měla v Paříži, město lásky, ale rozhodně to neznamená, že by zůstala celou dobu tam. Když už měla nějaký ten den nebo dny volna, vydala se prozkoumávat onu zemi ještě více a také si ji více a více zamilovávala. Hodně jí to dalo, začala si řešit věci více sama, osamostatnila se dříve, než většina lidí. Teď se však vrací domů. Cítí, že je čas. Také už ji tam nedrží škola, ona by ráda viděla rodinu a i když by se pak nechtěla vrátit, vše má tady uzavřené. Její rodina o tom samozřejmě ví, ale neví, kdy přesně přijede. S tím je plánuje překvapit a jednou na ně prostě vybafne.